Jak se pije absint

Pravidlo číslo 1:

Absint se nepije samotný!

Všechny pravé absinty, včetně těch historických, se vyrábí s tím záměrem, že se budou pít ředěné s vodou. Dokonce i ty nejlepší absinty se bez přidání vody „špatně“ pijí. Není divu, 70% alkoholu nebývá pro nezkušený krk pranic příjemného. To je také důvod, proč je v Čechách na tento nápoj nahlíženo úkosem. Jediným pádným argumentem člověka, který pije (český) absint, resp. absinth, samotný, může být fakt, že mu absint tímto způsobem chutná i za předpokladu, že ochutnal i pravý absint připravený správným způsobem.

Absint se ředí (nejlépe) ledovou vodou v poměru 3:1 až 5:1, v závislosti na chuti, nebo potřebě pijáka. Klasická příprava sestává z nalití malého množství absintu do skleničky, položením absintové lžičky s cukrem na okraje sklenky a poté velice pomalým naléváním (nejlépe po kapkách) vody přes cukr na absintové lžičce. Absint se po chvilce začne zpravidla odspodu kalit, tzv. „louche“ a na povrchu se začne tvořit tenká zelenkavá vrstva, jejíž zmizení signalizuje „připravenost“ drinku. Zakalení, louche, je způsobeno právě anýzem, fenyklem a dalšími bylinkami, jelikož tyto komponenty nejsou v absintu rozpustné ve vodě. Přidáním vody se taktéž vyvolá „rozkvět“ těchto bylin, jejichž aroma a chuť nejsou před přidáním vody v absintu přítomny. Tudíž studená voda nejen sníží sílu alkoholu, ale zároveň absintu dodá tu správnou chuť a barvu. Pokud jde o cukr, jeho přítomnost není ničím podmíněna a jeho užití záleží pouze na konzumentovi, jestli mu absint chutná více s cukrem, nebo bez. Ještě poznámka, ať vás ani nenapadne pít připravený drink na ex! Absint se pije pomalu, ba se opakovaným usrkáváním stále ochutnává.

Pravidlo číslo 2:

Zapomeňte na oheň!

Na počátku 90. let 20. století se v Čechách rozvíjí tzv. ohnivý rituál, při kterém se cukr namočí do absintu, položí na lžičku, zapálí a následný „karamel“ se v absintu promíchá. Na jednu stranu tomuto rituálu nelze nijak křivdit, jelikož české (pseudo)absinty by se klasickým způsobem přípravy se studenou vodou připravovaly naprosto zbytečně, jelikož neobsahují potřebné bylinky a jsou uměle zabarvené. Češi tudíž potřebovali najít alternativu, která by se dobře prodávala a oheň v kombinaci s alkoholem přeci vypadá tak ďábelsky lákavě! Na druhou stranu je nutno tomuto způsobu přípravy vytknout jeho podlézavou propagaci a následně chybný výklad toho, že se tímto způsobem absint připravoval i v době největší absintové slávy v 19. století. Díky publicitě (např. film Z Pekla, nebo lákavé reklamy polonahých žen) neinformovaní konzumenti nabývají dojmu, že se tímto způsobem připravuje i pravý absint – ohnivý rituál už provádějí dokonce i v místním absintovém baru v Amsterdamu! Leč drželi bychom se přísloví „proti gustu žádný dišputát“ a jestliže vám chutná rozškvařený cukr v 70% bylinném macerátu (přičemž ani absintová lžička nedopadne nejlépe), pak tedy přeji dobrou chuť...

Zapáleným cukrem se pravý absint v žádném případě nepřipravuje!