Historie absintu

 

Historie absintu nesahá v žádném případě tak daleko, jako např. pivo nebo víno. Zmínka o léčivých účincích pelyňku se sice objevily na egyptském papyru z roku 1550 př.n.l. a staří Řekové také pili víno s přídavkem anýzu, tzv. absinthites oinos, ale příběh klasického absintu se počíná až v 18. století n.l. ve Švýcarsku. Původní absintový recept by měl pocházet od doktora jménem Pierre Ordinaire, z města Couvet. Roku 1792 byl absint znám jakožto „lék na všechno“. Recept byl poté předán sestrám Henriodovým, které absint prodávaly jako léčivý elixír. Zde se některé zdroje rozcházejí, jelikož existuje domněnka, že sestry Henriodových absint vyráběly již před příchodem Pierra Ordinaira do městečka Couvet. A některé zdroje mimo jiné uvádí, že Pierre Ordinaire nebyl původem doktor, ale francouzský vojenský dezertér. Každopádně následující řádky jsou již fakticky podložené. Jistý major Dubied získal od sester recept a roku 1797 založil vůbec první destilérku absintu Dubied Père et Fils společně se svým synem Marcellinem a zetěm Henri-Louis Pernodem (s původním příjmením Perrenoud). Druhý lihovar byl otevřen 1805 na Francouzské straně hranic (kvůli výhodnějšímu zdanění) ve městě Pontarlier pod novým názvem Maison Pernod Fils, ze kterého se poté stal největší a nejslavnější výrobce absintu až do jeho zákazu v roce 1914.

Absint v Čechách před a během První republiky

Komě Francie a Švýcarska se v zahraničí absint rozvíjel hlavně v katalánském Španělsku, ale i v New Orleans, USA. V Čechách byl absint vyloženě pouze okrajová záležitost, o které neměla běžná veřejnost většinou ani tušení. Absintové povědomí měli hlavně lidé motající se kolem gastronomie a samozřejmě umělci, pro které byli francouzští básníci a malíři zdrojem inspirace. Jak zmínil Vítězslav Nezval ve svém vyprávění o Jiřím Wolkerovi, šlo jen o takovou koketerii s pařížským bohémským stylem. Pravý absint se dal tehdy koupit v legendární kavárně Slavia, Národní kavárně (na Národní třídě) nebo v baru Daliborka, kam na absint chodila zmiňovaná dvojice Nezval - Wolker. Díky rozvíjejícímu se likérnictví se na konci 19. století hojně rozšířil absintový recept na bázi olejového mixu - likéru, stejného typu náhražky, jako např. tuzemský rum. Přestože šlo o nápoj na okraji zájmu, tuzemský absint se v Čechách udržel (patrně díky vysoké voltáži, jako přísada do koktejlů a snad jako malá historická vzpomínka) ve výrobě i na nápojových lístcích až do druhé poloviny 20. století, kdy upadl v zapomnění a likérky jej přestaly vyrábět. Pravé absinty se v Čechách až do roku 2002 nikdy nevyráběly. Až na jednu jedinou historicky doloženou výjimku, za kterou stojí Josef Archleb, rodák a později i starosta Dobrušky. V roce 1865 zakládá v Dobrušce malou palírnu a již v roce 1867 se účastní první zahraniční výstavy v Paříži. V roce 1869 se Jakub Archleb stává ředitelem likérky La Ferme, kterou založil cigaretový průkopník baron Josef Huppmann von Valbella. V roce 1881 začíná Archleb vydávat německy psané periodikum Der Österreichische Liqueur-Fabrikant, v jehož 13. čísle (1. 7. 1881) se nachází článek od jakéhosi doktora Hilfreicha, který popisuje výrobu pravého švýcarského absintu. V žádné jiné staré česky psané publikaci se recept na pravý absint (zatím) nenašel. V rozsáhlé práci z r. 1895, Úplný domácí lékař, je možno se v kapitole Lihoviny umělé dočíst o absintu a jeho výrobě, coby likéru a macerátu. Podobných publikací bylo později více. A jelikož absint nebyl v Čechách nikdy zakázán (není důvod zakazovat něco, co se v zemi prakticky nepije), získal tuzemský absint auru "tradičního českého výrobku", což paradoxně v roce 2013 hodilo vidle do evropského návrhu na legální definici absintu, více informací k tomuto na mém blogovém příspěvku. V roce 2010 se na internetové diskuzi feeverte.net objevila etiketa EXTRAIT D'ABSINTHE JOSEPH ARCHLEB DOBRUŠKA. Etiketa napodobuje většinu francouzských, resp. švýcarských verzí a přestože se nenašel recept ani datování, panuje domněnka, že šlo o jednorázovou šarži absintu určenou pro nějakou zahraniční výstavu. Zároveň ale může jít jen o návrh etikety, nicméně několik kusů se posléze našlo na internetových aukcích. Měl jsem možnost listovat denními záznamy Josefa Archleba v městském archívu v Dobrušce a kromě známého faktu, že Josef Archleb finančně podporoval Františka Kupku, jsem našel mimochodem také záznam, že Archleb dotoval i začínající společnost Laurin & Klement. Sám František Kupka žádný obraz s absintovým tématem nenamaloval, ale tuto mezeru zaplnil Viktor Oliva a jeho dnes již světově známý obraz Piják absintu. Internetem sice k tomuto obrazu koluje datum 1901, jenže nikde v archiváliích (i v samotné literární pozůstalosti Viktory Olivy) toto datum nelze najít. Mělo jít o součást cyklu 5 obrazů z kavárenského života. Dochoval se ale bohužel jen jeden. Piják absintu, přičemž sám Viktor Oliva tento obraz pojmenoval prostě "Absinth" (francouzsky Oliva název obrazu přeložil jako "Le poison vert" – Zelený jed). Přesná datace se taktéž nedochovala, ale půjde spíše o konec 90. let 19. století. Originál obrazu je nyní součástí depozitáře galerie Zlatá husa, v kavárně Slavia visí pouze reprodukce.

Zákaz absintu

Díky vysoké oblibě absintu, nadměrnému pití a ohrožení vinařů, kteří ve Francii vládli staletí, bylo jen otázkou času, kdy k zákazu tohoto nápoje dojde. Kvůli nedokonalým a patrně i "podmáznutým" výzkumům na přelomu 19. a 20. století se všeobecně došlo k závěru, že absint je nebezpečná droga, která způsobuje tzv. "absintismus". Přání bývá otcem myšlenky a víra ve vyvolání halucinací po pití absintu se koneckonců rozšiřuje i dnes. Delirium Tremens lze ale docílit kterýmkoliv jiným alkoholem, jinými slovy, když se budete snažit, dosáhnete halucinací nadměrným pitím kteréhokoliv alkoholu. Kvůli pokoutným výrobám absintu, které pro zabarvení přidávaly vysoce jedovaté látky, jež způsobovaly kolaps jater, se jen prohlubovala víra, že absint je sám o sobě nebezpečný. Jedním z posledních hřebíčků do rakve byl Jean Lanfray, který 28. srpna 1905 zavraždil celou svou rodinu a poté se pokusil zabít sám sebe. Při ohledání místa činu vyšlo najevo, že Lanfray měl k ránu 2 sklenky absintu. To, že Lanfray vraždil až večer a měl navíc dalších sedm sklenic vína, šest sklenic koňaku a kávu s brandy, už rozvášněný dav nezajímalo. Lanfray pil absint, Lanfray zabíjel. Rovnice byla jasná a na základě tohoto případu se ve Švýcarsku začala podepisovat petice na zákaz absintu, která našla 82 000 podpisovatelů. Zákaz byl ve Švýcarsku schválen 15. května 1906. 2. února 1907 byl švýcarským koncilem absint oficiálně zakázán a 5. července byl dokonce zanesen článek do švýcarské ústavy zakazující výrobu a vlastnictví absintu. V roce 1906 byl absint zakázán v Belgii a v Brazíli, v roce 1912 v USA a v roce 1915 konečně i ve Francii, kde byl defacto (na základě armádního rozkazu) zakázán již od roku 1914, kdy vypukla Velká válka. Absint nebyl nikdy zakázán ve Španělsku, kam se přesunuli francouzští výrobci. Společnost Pernod, největší výrobce absintu, skončila svou výrobu absintu ve Španělsku koncem 60. let 20. století. Další státy, kterých se zákaz nedotknul, byly také Velká Británie a Československo. Po absintovém zákazu se ve Francii rozvinul nápoj pastis, který měl absint nahradit. Jde o nápoj, který je ochuzen o pelyněk (obsahující thujon), tedy o přísadu, která byla na poč. 20. století považována za hlavního viníka "absintismu".

Tuzemský absint v Čechách od 2. světové války do pádu železné opony

Oživení zelené víly

Ještě než přišlo oživení zelené víly, tak je třeba zmínit, že přestože ve Švýcarsku byl absint zakázán až do roku 2005, ve švýcarském údolí Val-de-Travers zelená víla nikdy nezahynula. Pálení absintu zde bylo tradiční záležitostí, místní zvyk, něco jako pálení slivek na Moravě. Jen všichni pálili v malém množství pro svou vlastní potřebu. A to skutečně nepřetržitě až dodnes. Prvním hybatelem ve směru osvobození zelené víly z právního žaláře byla Evropská Unie. A to vyhláškou z 22. června 1988, ve které byly stanoveny limity jednotlivých potravinářských a nápojových aditiv. Na seznamu byl i thujon a to limity 5mg/kg v alkoholických nápojích do 25%, 10mg/kg v alkoholických nápojích nad 25% a 35mg/kg v nápojích typu bitter. Státy EU tuto doktrínu postupně přejímaly, čímž defacto rušily původní absintový zákaz, který stál právě na základě obsahu thujonu v absintu. Jen Francie se krapet kousla. Již 2. listopadu 1988 přišla Francie s odpovědí, že OK, ale že žádný produkt se stále nesmí jmenovat "Absinthe" a navíc byly zavedeny striktní limity na použití fenchonu (z fenyklu) a pinokamfonu (z yzopu) - francouzští zákonodárci si byli náhodou vědomi, z čeho všeho se absint vyráběl. Nicméně některé francouzské palírny neváhaly a začaly s výrobou lihoviny zvané spiritueux à base de plantes d'absinthe, neboli alkohol na bázi pelyňku. Zároveň z receptu vyhodili jak fenykl, tak yzop. Tato evropská změna proletěla gastronomickým světem prakticky bez většího povšimnutí.

Byla to ale paradoxně Česká Republika, která skutečně zamávala absintovou historií. Konkrétně tato tři jména: Jan Boháč, Radomil Hill a George Rowley.

Jan Boháč, majitel hotelu a restaurace Besídka (Slavonice), jež byla otevřena v roce 1990 (dům byl mimochodem koupen divadelním ansámblem Sklep již v roce 1988). Radomil Hill, ročník 1924, po roce 1989 neotálel s restitucí a po návratu podniku zakládá 8. května soukromý podnik pod názvem Radomil Hill – HILL's likéry, vína, šťávy. Angličan George Rowley se v roce 1992 nastěhoval do Prahy, kde nejdříve poskytoval akciové poradenství, ale posléze přešel na export alkoholu z Čech do Anglie.

Již v roce 1990 se Jan Boháč po vzoru expresionistických malířů zeptal nového (a tehdy ještě malého) dodavatele Radomila Hilla, zda by nezvládl vyrobit i absint. Je třeba mít na paměti, že znalosti pravého absintu na počátku 90. let 20. století byly v Čechách mizivé, resp. žádné! Radomil Hill samozřejmě zapátral po archivech a likér absint skutečně vyrobil a přivezl do Besídky v jihočeských Slavonicích. Bohémský styl života členů divadelní skupiny Sklep na sebe nenechal dlouho čekal a Tomáš Vorel zásoboval Hill's absintem pražskou Akropoli mezi lety 1991 a 1992.

Na začátku roku 1998 přichází na scénu George Rowley (Bohemia Beer House Ltd.), který se v časopisu Idler dočetl, že John Moore, bubeník kapel The Jesus and Mary Chain nebo Black Box Recorder, pokoutně dovážel láhve Hill's absintu do Anglie a že by rád v budoucnu tento import legalizoval, k čemuž i sám založil společnost Green Services Ltd. George se s Johnem spojil a dohodli se, že Green Services Ltd. se postará o marketing a public relations, zatímco Bohemia Beer House Ltd. George Rowleyho se postará o smlouvu se společností Hills. Když bylo anglické razítko povolující import a prodej absintu v kapse, vydali se George Rowley a John Moore do Čech, do Jindřichova Hradce, k podepsání smlouvy s Radomilem Hillem. 9. listopadu 1998 se kolem poledne sešli v Jindřichově Hradci George Rowley, John Moore, Radomil Hill a jeho dcera Ilona Musialová. Minutu před koncem úředních hodin u místního notáře byla smlouva úředně ověřena a export do Velké Británie mohl být uveden v praxi. Po návratu do Prahy šli George s Johnem slavit do oblíbeného podniku Café FX (dnes Radost FX). A aby náhody a symbolismu nebylo málo, viděl zde George Rowley poprvé absintový ohnivý rituál s hořícím cukrem. George Johnovi sdělil, že něco takového během svého pobytu v Čechách ještě neviděl, ale že tohle by mohl být marketingový tahák pro slavnostní uvedení Hill's absintu v Anglii. Tento původní ohnivý absintový rituál se skládal navíc pouze z normální čajové lžičky s trochou cukru, přes který se do sklenky nalije Hill's absinth, cukr se zapálí a celá ta nádhera se nad sklenkou Hill's absintu drží a po karamelizaci cukru následně promíchá s trochou vody. O propagační leták popisující tento rituál se postarala anglická výtvarnice Xtina Lamb. Kdo stál u skutečného zrodu ohnivého rituálu se dnes patrně již nedovíme, kdo ale stál za propagací a jeho rozšířením do světa, víme. Slavnostní uvedení Hill's absintu na anglický trh bylo naplánováno na konec roku 1998 v londýnském klubu Groucho Club ve čtvrti Soho. Na událost byla udělena exkluzivita pro Daily Telegraph a Evening Standard. Samotný "launch" byl ale zpožděn o několik dní kvůli celníkům, kteří nechtěli nechat projet balík s Hill's absinthem přes Francii, protože v roce 1998 byl "Absinthe" ve Francii stále zakázán. Některé noviny to ale nevydržely a informaci o plánovaném uvedení bohémského absintu vypustily do světa. Zásek na hranicích se tím pádem stal darem z nebes, protože zájem ještě stoupl. Aby toho nebylo málo, tak článku si všiml i Johnny Depp, který v nedalekém Hertfordshire natáčel Ospalou díru (Sleepy Hollow, 1999). Deppův agent kontaktoval George Rowleyho, že americký herec za chvíli odlétá svým soukromým letadlem za Hunterem S. Thompsonem (projednat práci na filmu Strach a hnus v Las Vegas) a že nutně potřebuje jednu láhev sebou. Večírek koncem listopadu slavil ohromný úspěch. The Daily Telegraph zveřejnil reportáž na hlavní stránce svého úterního vydání. Hned nato se uvedení bohémského Hill's absintu na anglický trh objevilo v reportáží BBC, ze které obdržel George Rowley následující den telefonát, zda by neposkytl večerní prezentaci absintu s ohnivým rituálem ve večerní relaci BBC Newsnight. Pro George Rowleyho a jeho kolegy to byl fenomenální úspěch. Pro historii skutečného absintu to ale byla rána, ze které se bude ještě dlouho vzpamatovávat. Český absintový tuzemák, jehož recept stojí na náhražce absintu, se najednou štrejchl o světový gastronomicko-sociální hlavní proud.

Reakce přišly záhy. Z počátku to byly jen reakce pasivní, zvláště třeba na mladém internetu a stránkách feeverte.net, které byly online již od roku 1997. Švýcarské údolí Val-de-Travers také učinilo krok kupředu a to organizací absintového festivalu Fête de l'Absinthe Boveresse, jehož první ročník proběhl 28.06.1998, což bylo ještě před senzací s Hill's absinth. On se totiž český likér absint dostával, tedy převážně mimo hlavní proud, do povědomí již od začátku 90. let. 20 století. Spousta českých výrobců na Hill's absinth zareagovala dlouho před jeho exportem do Anglie. A obyvatelé údolí Val-de-Travers (alespoň tedy většina) jednak neměli zájem o skákání do hlavního proudu a navíc měli stále svázané ruce švýcarským zákazem absintu. Hill's absinth měl konkurenci hlavně na stejné kvalitativní úrovni. Velké likérky jako Fruko-Schulz, nebo Palírna u zeleného stromu měly také ve svých archivem recept na likér absint. A taky že neotálely. George Rowley na konkurenci zareagoval tahem směrem k pravému absintu. Kontaktoval francouzskou absintovou kapacitu (v rámci archiválií) Marie-Claude Delahaye, která navedla George správným směrem, z čehož vznikla značka La Fèe, která se zakládala na pravém absintu. Jenže bylo pozdě. Psal se rok 2000. George Rowley se poté také podílel na zrušení francouzského zákazu, který přišel v roce 2011, ale mlýnské kolo hlavního proudu se již nedalo zastavit. V červnu 2000 se v Praze začíná natáčet film Z Pekla (From Hell, 2001) s Johnny Deppem. Situace využil další expat, původem Američan Kyle Bairnsfather, díky čemuž se ještě více etabloval český ohnivý rituál, jenž byl dále převzat ve filmu Moulin Rouge! (2001). A to se nacházíme stále před úplným zrušením zákazu ve Švýcarsku, Francii a USA. Na řadu přišla osvěta zasvěcených. Na počátku 2. milénia absint platil v podstatě za ještě větší/horší drogu, než před 1. světovou válkou. Internet byl plný absintových halucinací, které z velké části produkovali někteří čeští výrobci. Nutno podotknout, že stále výrobci, resp. distributoři nepravého absintu. Velkou zásluhu na absintové osvětě měly stránky feeverte.net nebo wormwoodsociety.org. Mezi hlavní figury se silným vědeckým hlasem patřil David Nathan-Maister, nebo Ted Breaux. Ještě v roce 1997 vyšlo druhé vydání knihy Absinthe: History in a Bottle od Barnabyho Conrada III, první vydání proběhlo již 1. prosince 1988. Tato kniha představuje naprostý základ pro pochopení, co pravý absint vlastně byl a je. Z té poslední velké trojce států se stále platným zákazem, Švýcarsko, Francie, USA, zareagovalo jako první Švýcarsko, mimo jiné hlavně díky Yves Küblerovi z palírny Kübler (Motiers), a zrušilo zákaz absintu 1. března 2005. Kübler absint byl zároveň vůbec první legální švýcarský absint. Druhý byl La Clandestine od Claude-Alain Bugnona. Zajímavostí je, že Yves Kübler se pustil i do legalizace absintu v USA, což byla mnohem složitější mise, než legalizace ve Švýcarsku. Paralelně s Küblerem se do zrušení zákazu absintu pustil malý start-up Viridian Spirits, který založila dvojice Jared Gurfein a Jonathan Bonchick. Jared byl právník a Jonathan pocházel z rodiny destilaterů. K tomu se ještě dohodli na spolupráci s Tedem Breauxem, zakladatelem značky Jade Liqueurs®, jejichž výrobky tvořil ve francouzské palírně Combier. Ted stojí za vůbec prvním americkým absintem Lucid, kterým se Viridian Spirits snažili docílit legalizaci v Americe. Když poukázali na příklad ze Švýcarska - Kübler absinthe - věci se daly do pohybu a 5. března 2005 se Lucid absinthe stal prvním legálním absintem v USA od roku 1912. Francie, země s absintem nejvíce spojovaná, byla sice poslední, kde v jistém rozměru zákaz absintu stále platil, ale výrobci zde absint vyráběli a prodávali již několik let. On totiž ten zákon, že se absint nesmí jmenovat "absint" a že nesmí zároveň obsahovat fenykl a yzop, byl paskvil, který neměl defacto žádnou váhu. Bitva za úplné zrušení zákazu zde probíhala na dvou hlavních frontách. Na první byl Ted Breaux, který s pomocí majitele palírny Combier a právníkem Arnaudem de Senilhes dojednali setkání s francouzským ministrem zdravotnictví v červnu 2009. Během této návštěvy se této trojici podařilo ministra přesvědčit, že zákaz užití fenyklu a yzopu nedává smysl. Tento zákaz byl poté poměrně rychle zrušen za několik měsíců. Finální zrušení francouzského zákazu absintu bylo na spadnutí! Na druhé frontě stála Marie‑Claude Delahaye, George Rowley a Francouzská federace lihovin (Fédération Française des Spiritueux - FFS). Tito v roce 2010 předložili návrh na zrušení zákazu a následující rok, konkrétně 14. května 2011 francouzský senát rozhodl o zrušení francouzského absintového zákazu. Francouzská zelená víla je opět volná!

---

Zpracoval Štefan Habulinec. © 2008 - 2025